Nadbytek odpadů - text k výstavě

    Každý den vytváříme odpady. Dokud člověk vyhazoval organické zbytky, příroda si s nimi vcelku snadno poradila. Dnes však existují obalové materiály, které jsou velmi těžko rozložitelné nebo úplně nerozložitelné. Mezi ně patří plastové výrobky, zvláště polystyren. Pokud si například na Vánočních trzích kupujete punč v termokelímcích, vyrábíte naprosto nerozložitelný odpad.

Jak to bylo za našich babiček?

    Lidé si vážili věcí a jen tak je nevyhazovali. Oblečení se dědilo z generace na generaci. Odpad, který vznikal z jídla, byl minimální. Např. mléko se stáčelo do vratných sklenic. Vše se vyrábělo tak, aby se to dalo znovu použít, nebo tak, aby vydrželo co nejdéle. Elektrospotřebiče měly mnohem delší životnost. Něbyla potřeba tolika obalů na jednu potravinu. Pila se voda z kohoutku.

    Zboží bylo vyráběno na zakázku a někdy ho byl i nedostatek. Produkce potravin odpovídala poptávce. V dnešní době se na některých skladech množí potraviny, které mají prošlé datum spotřeby. Paradoxem je, že na jednom místě naší planety jídlo vyhazujeme a vytváříme odpad a na jiném místě lidé umírají hladem. Pro naši pohodlnost zabíjíme planetu... Vše, co nepotřebujeme, vyhazujeme... Bohužel nejen tam, kam odpad patří, ale velmi často tam, kam by se odpad dostat neměl: do lesů, luk a vodních toků. Ničíme tím vše kolem sebe. Díky nám postupně ze zemského povrchu mizí zvířata i rostliny... Je jen otázkou času, kdy zahubíme sami sebe. 

Kolik odpadu tvoříme dnes?

    V ČR se každý rok vytvoří zhruba 30,5 milionů tun odpadů. Každý obyvatel naší republiky vyprodukuje za rok asi 500 kg komunálního odpadu, což je i evropský průměr. Obrovské množství odpadu vzniká hlavně v rozvojových zemích. Největším tvůrcem odpadu jsou ale překvapivě Spojené státy americké, které tvoří 713 kg odpadu na osobu za rok (denně vznikne ve státech 620 000 tun odpadu). Většina z nich končí na skládkách, část ve spalovnách a část v přírodě ve formě černých skládek. Celkově lidstvo vyprodukuje 6,3 milionů tun ročně!

Jak bychom mohli dopadnout v budoucnu?

    Odstrašujícím příkladem jsou rozvojové země, kde se odpadová problematika nijak neřeší. Lidé vyhazují odpady, kam je napadne. Odpadky se tak válí na ulicích, kolem vesnic a měst a vítr je roznáší široko do kraje. Zvířata se často o tyto odpadky zraní nebo je sní a můžou na následky zemřít. Velká část odpadků se dostává do řek, které se postupně mění v tekoucí skládky. Ryby ani jiní živočichové nemají dostatek živin a kyslíku a hynou. Z odpadků se uvolňují jedovaté látky a ty zabíjí živočichy a rostliny v okolí a to i na místech, kde člověk nežije.

    Situaci v rozvojových zemích nezlepšují ani rozvinuté státy, které tam vyváží své tříděné odpady k dalšímu zpracování. V Asii končí většina plastového odpadu z Evropy i Ameriky. V Africe zase elektroodpad, který končí na místních skládkách a ohrožuje půdu, vodu i ovzduší.

Příčiny nadbytku odpadů

• zbytečné množství obalových materiálů. Naprostou absurditou jsou potraviny, které jsou jednotlivě balené, poté obalené plastem a ještě v papírové krabici. Například plátkové sýry, kde je každý plátek balen samostatně a celé balení je v dalším obalu.
• předčasná výměna starého zboží za nové. Tady se nejvíce uplatňuje rychlost pokroku. Jeden rok si koupíme například mobilní telefon a za pár měsíců je již zastaralý a chceme nový. Starý telefon sice ještě pořád funguje a vlastně splňuje všechny funkce, které potřebujeme, ale nové telefony umí o tolik věcí navíc. Upřímně, kolikrát jste ty nové funkce opravdu použili? Starý telefon v nejhorším případě vyhodíme do popelnice na směsný komunální odpad a ten skončí na skládce, Jedovaté látky, které obsahuje baterie a samotný přístroj se vyloučí do okolí a můžou zamořit půdu a vodu v okolí skládky (i když to bude trvat několik desítek let). Takové skládky se pak stávají časovanou bombou pro další generace.
• konzumní společnost. Hlavním důvodem vzniku odpadů je náš způsob života. Chceme neustále víc a víc a staré a nepotřebné, i když stále použitelné, vyhodíme. Tím vzniká množství zbytečného odpadu, který mohl dál sloužit a šetřit tak životní prostředí.

Následky nadbytku odpadů

• obrovské množství odpadu ukládaného na skládky. V České republice je nyní 240 aktivních skládek. Největší z nich je v Praze Ďáblicích, která pojme každý den 275 tun odpadu. Největší evropská skládka je v Římě (pojme asi 500 tun odpadu denně). Obří skládky světa jsou v USA v Kalifornii a Mexiku (12 000 t), Nigérii (9 000 t). Největší skládka na světě je v Jižní Korei a pojme až 20 000 t odpadu denně.
• černé skládky. Jde o odpadky vyhozené do volné krajiny. Většinou do příkopy nebo na kraj lesa. Lidé většinou vyhazují stavební suť. Výjimkou nejsou ani nebezpečné odpady, které zamořují okolí a jsou hrozbou pro zdroje podzemní vody. Pokud by byl člověk při vyhazování odpadu chycen, hrozí mu pokuta 50 000 Kč.
• odpadky, které spláchne voda, končí v řekách a poté v oceánech. Jakmile se odpadky dostanou do moře, mořské proudy je odnesou do "plastového oceánu", což je asi 3,4 milionů km2 obrovská plocha (asi čtyřikrát větší než Německo) mezi Asií a Severní Amerikou. Odpadky dosahují hloubky 30 m a postupně se rozkládají na drobné částečky. Mořští živočichové si je pletou s potravou a umírají hlady, protože mají žaludek zaplněný nestravitelnými odpadky. Někteří vědci nazývají toto místo sedmým kontinentem. Kromě tohoto plastového ceánu existují další 4 místa, kde se shromaždďují odpadky z různých kontinentů.

• ukládání odpadu na černé skládky se nevyplácí? Vkaždém větším městě je sběrný dvůr, kam můžete všechny odpadky odvést zdarma. Řidič, který hledá místo, kde by založil černou skládku, najede v průměru 20 km. Takže benzín ho stojí víc, než kdyby jel do sběrného dvora.
• v severním tichém oceánu existuje ostrov Midway Island, který je víc jak 2 000 km od nejbližší pevniny, kde žijí lidé? Tento ostrov je místem, kde hnízdí mořští ptáci. Je také místem, kde každý rok umírají tisíce ptáků, včetně malých ptáčat, hlady. Jejich žaludky jsou naplněny plasty a na normální potravu už nezbývá místo.
• mořští živočichové často umírají na udušení a infekce? V mládí se jim kolem krku zachytí kus plastu. Když vyrostou, plast se jim do kůže zařezává tak dlouho, dokud je nezadusí nebo je nezabije infekce.